Půdy a hnojiva

Půda hraje v ekologickém zemědělství klíčovou roli. Zdravá půda je základním předpokladem pro růst a vývoj zdravých rostlin a je tak nedílnou součástí agroekosystémů. Při hodnocení půdy je na ni nutné pohlížet v širších, resp. environmentálních souvislostech. Vedle produkční funkce má i řadu funkcí dalších, jako jsou např. funkce filtrační, pufrační, transformační, je prostředím pro život organismů, nezanedbatelné jsou i její socio-ekonomické funkce.

 

Indikátory kvality půdy

Mezi indikátory kvality patří:

  1. fyzikální vlastnosti (textura, hloubka půdy, hydraulická vodivost, maximální a retenční vodní kapacita, objemová hmotnost, pórovitost, struktura),
  2. chemické nebo fyzikálně chemické vlastnosti (obsah a kvalita humusu, obsah celkového dusíku, kationtová výměnná aktivita, reakce (pH), vodivost, obsah živin, nasycenost sorpčního komplexu a hygienické parametry s ohledem na rizikové prvky a organické kontaminanty,
  3. biologické (obsah uhlíku a dusíku v biomase mikroorganismů, potencionálně mineralizovaný dusík, respirace, aktivita půdních enzymů atd.).

Hnojivem se rozumí každá látka, která zvyšuje úrodnost půdy, tzn., že vyživuje rostliny a zlepšuje symbiózu půdních organismů. V systému ekologického zemědělství je možné tento koloběh živin v půdě zajistit pouze přírodními prostředky, organickými hnojivy.

 

Možnosti hnojiv

  • Statková hnojiva – skládají se z pevné a tekuté složky, které tvoří zvířecí exkrementy a materiál použitý jako podestýlka. Jedná se o nejúčinnější typ hnojení.
  • Hnojení kompostem – zde se výsledky hnojení odvíjí od kvality a typu použitého materiálu.
  • Zelené hnojení – při tomto způsobu hnojení se hluboko do půdy zapracovávají rostliny, které jsou právě ve fázi květu nebo před ní.
  • Průmyslové hnojiva – jedná se o hnojiva vyrobená mimo zemědělský závod.

 

V rámci laboratoře nabízíme stanovení sušiny, příprava a rozbor výluhů, rozbor půdy dle Melicha III, pH, stanovení kovů pomocí metody AAS (např. těžké kovy, Cu, Zn, Ca, Mg, P, K...), celkový dusík, minerální dusík (dusičnanový dusík a amoniakální dusík), stanovení rtuti atd.

Problematikou se zabývá vyhláška č. 275/1998 Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd.